Jaké bylo letošní bublání? Záměrně nepíši letní/jarní, prostě bublání. Osobně si myslím, že po dlouhé době bylo to opět takové, jak i organizátoři by si přáli. Nebyly tu nicméně čtyři, pět stovek aut, jako v „nejlepších“ letech těsně před pandemií.
A to je přesně to, co bublání tehdy „chybělo“ – kemp nebyl přeplněný, lidi si mohli v klidu auta užít a pokecat, byl prostor pro všechny, a ani fronty u stánků nebyly nekonečné. Již tradiční program, schůze s kamarády po dlouhé době, a samozřejmě i krásná auta, která parkovala v prostoru hřiště – „škváráku“ 😀 No dobře, krásná auta parkovala i na jiných místech, ale pokud nás znáte, zřejmě chápete, že to, co naši pozornost přitahuje nejvíc, je z let 80. až 90. 😅 Jinými slovy – každý mohl zavěsit zrak na nějakých zajímavých kouscích.
Pro nás, tým Junk Rods, bylo samozřejmě úžasné vidět, jak nás podporujete, chápete smysl celého projektu a zajímá vás to. Takže tímto vás zároveň zveme na Café en Gasolinera, kde v červnu se opět sejdeme na benzince u kávy a následně pojedeme cruising. Vždy je to prostor, k lepšímu poznání se a vzájemným rozhovorům 🙂 Červnové konání připadá na 19. 6. a kde začneme a skončíme, se dozvíte zde.
Zpět k bublání, provázenému skvělým počasí a atmosférou. Přivezeno pár dílů, prodáno pár triček… Děkujeme za podporu. Já osobně jsem na vyjížďku protentokrát nejel, spíš jsem se věnoval delšímu hovoru s kamarády, se kterými rádi vždy pokecáme, nicméně příležitostí k tomu máme v poslední době málo.
Velmi zajímavé bylo sledovat kemp v době vyjížďky, jak jsou lidi „nevyžití“ a natěšení na sezónu. Rybníček přišel minimálně o 50 % svého obsahu 😅
Dále se něco málo vyjádří ještě Marek, já děkuji všem za skvělou atmosféru, organizátorům za povedenou akci, a samozřejmě všem i za podporu, sdělení myšlenek – jste úžasní! Těšíme se na vás už brzy, či na dalších srazech, či to na cruisingu anebo Junk Grillu v červenci 🙂
Anis
Na bublání cestou dlouhou – a o to náročnější
První jarní bublání byl vždycky sraz, na který jsem se nesmírně těšil. Ne proto, že by byl první větší po dlouhé zimě, ale proto, že tam jezdívám na celý víkend, pomáhám organizátorům s řazením aut a hlídáním vyjížďky – a po ní je v kempu úžasná atmosféra. „Lufťáci“, co dojedou na sobotu ukázat káry, už jsou pryč a my ostatní zažehneme gril, otevřeme si pivo a je nám dobře. Jsme mezi svýma.
Letošní ročník byl trochu jiný – okolnosti mě donutily jet jen v sobotu na otočku. Zato jsem ale jel poprvé na bublání osmiválcem – na zadní sedačce Oldsmobilu Delta 88 Royale kamaráda Vencoše.
Zvolili jsme trasu dlouhou, ale malebnou kolem Českého Brodu, přes Uhlířské Janovice, Trhový Štěpánov a krásnou zapadlou vesničku Zhoř. A taky přes klíčovou vesnici jménem Mitrov.
Totiž, Vencův olds splňuje definici junk rodu – jezdí, funguje a je s ním zábava, ale je to staré auto a, řekněme, renovací do posledního šroubku neprošel. Taková auta máme rádi a má je rád i Vencoš.
Ovšem aby udělal víc místa v kufru, náhradní díly pro něj schoval do jiného auta, které samozřejmě zůstávalo v Praze. Včetně náhradních klíčových řemenů – a to se ukázalo být osudným, když se najednou rozsvítila kontrolka dobíjení.
Příčinu jsme odhalili záhy – řemen alternátoru z nějakého záhadného důvodu, pravděpodobně kvůli nedokonalé předchozí opravě, hranou dřel o řemenici čerpadla posilovače řízení. A rozhodl se to vzdát nějakých 50 km před Jizbicí.
Zkoušeli jsme ho slepit, zkoušeli jsme nesmrtelnou poučku škodovkářů – svázané punčocháče, ale nic nevedlo k úspěchu. Punčocháče se buď prodřely o tu nezdárnou řemenici, nebo kvůli příliš velkého uzlu vyskakovaly ze svých řemenic.
Právě nyní přichází ke slovu Mitrov, resp. starý pán, který tam bydlí. Po pár desítkách minut naší nepříliš úspěšné snahy vylezl ze stodoly podívat se, co se děje – a na prosbu, jestli má třeba řemen z cirkulárky, zašel do kůlny a přinesl sice starší a o milimetr širší, ale masivně vypadající – a hlavně, správně dlouhý – klínový řemen.
Dojet do Jizbice pak nebyl problém – jen jsme tam přijeli s tříhodinovým zpožděním, hladoví – a akorát včas, abych vytáhl maják a sednul do Shelby Chargeru z konce 80. let k pomoci organizovat vyjížďku. Náhoda tomu chtěla, že jeho řidič byl organizátor pražského srazu youngtimerů Classic Drive, který se letos koná začátkem září.
Proběhla tak hladce, jak to dlouho nepamatuji – nikdo se uprostřed vyjížďky neodpojil, aby jel domů, a neodvedl za sebou půlku kolony na dálnici, v koloně nebyly dlouhé mezery a na té křižovatce, kterou jsme hlídali, se nenašel žádný nerudný spěchálista, kterému by několikaminutové zdržení vadilo – a pak už zbývalo jen se vrátit do kempu, ugrilovat večeři a konečně popovídat. Až na úprk před deštěm to bylo přesně takové, jaké si to pamatuji.
Cestou zpátky do Prahy srna vyzkoušela brzdový systém oldsu – funguje – a my se v Mitrově zastavili se slíbenou lahví něčeho dobrého jako poděkování. Dojeli jsme domů hluboko v noci a vyvrátili se každý do své postele unavení, ale plní zážitků. Přesně tak, jak to po srazu má vypadat.
Marek