Proč je palivo tak drahé?

Kde se bere benzín? No u pumpy přece. A hovězí v supermarketu a elektrika v zásuvce, to dá rozum.

Dnes se podíváme detailněji na to, co všechno se musí udělat, aby se objevilo palivo u vaší oblíbené čerpací stanice, a hlavně jaké vlivy mohou zahýbat s jeho cenou. Posvítíme si i na marže „pumpařů“ a pokusíme se odhadnout, zda jsou tak velkým problémem, jak je nám předkládáno.

Teorie o vzniku ropy

Ropa a zemní plyn jsou takzvaná fosilní paliva. Hlavní teorie o jejich vzniku jsou dvě. Ta starší, biogenní, byla vznesena zhruba před 250 lety a předpokládá, že ropa a plyn jsou přeměněné pozůstatky prehistorických živočichů a rostlin, které se rozkládaly bez přístupu vzduchu a pod velikým tlakem například na mořském dně nebo v bažinách. Tento proces může fungovat jen za určitých podmínek, příklad takového prostředí bychom snad mohli najít v Černém moři, a trvá desítky milionů let.

Mladší abiogenní teorie navržená v 50. letech minulého století má za to, že alespoň část ropy a plynu mohla vzniknout chemickými procesy přímo z roztavených hornin v zemském plášti a probublává blíže k povrchu různými prasklinami kůry země podobně jako magma. Ať tak či tak, zásoba ropy je pro naše účely a v horizontu našeho života konečná. Otázka zní, kolik z celkové zásoby jsme již objevili a jsme schopni těžit.

O tom, že brzy dojde ropa, se hovoří už od 70. let minulého století, kdy měla vystačit asi na 70 let. I dnes se o tom smýšlí podobně, ropa by měla dojít snad někdy v rozpětí let 2040-2060. Pokud tedy bude spotřeba jakž takž stejná. Při neustále se zvyšující poptávce by mohla prý dojít už za pár let, straší zelení. Anebo naopak je možné, že budou objevena další naleziště či vynalezen způsob, jak těžit dříve nedostupné zásoby, a tak budeme mít dostatek ropy a plynu na desítky až stovky let dopředu.

Těžba a rafinace

Dinosauří kosti musíme nejdříve najít a pak vhodným způsobem dostat na povrch. Nejčastějším způsobem jsou vrty v moři i na pevnině. Porůznu se zkouší i jiné metody, třeba vymývání z půdy pomocí páry. Ropa ve své přírodní formě příliš použitelná není. Proto existují rafinerie, kde se z ní pomocí destilace oddělí lépe využitelné sloučeniny, odpad pak poslouží třeba na výrobu povrchu silnic.

Jaký poměr různých produktů se z ropy dá vydestilovat, záleží na kvalitě zdrojové suroviny. U kvalitní ropy tvoří odpadní materiály 15-18 %, u nekvalitní to může být skoro polovina. Pro zajímavost, v dnešních dnech tolik diskutovaná ruská ropa patří mezi ty méně kvalitní (REBCO = 21 % benzín + LPG, 20 % nafta + LTO, 50 % mazut, asi trojnásobný obsah síry oproti Brent nebo WTI).

Ropa a produkty z ní se měří na barely – 1 barel = 42 US Gallon = 159 litrů. Z barelu kvalitní ropy získáme asi 42-47 % benzínu, 21-23 % nafty a lehkého topného oleje, asi 4 % LPG, těžké palivové oleje, asfalt a další sloučeniny, které se využívají třeba pro výrobu plastů. Oddělením jednotlivých součástí dojde k nárůstu celkového objemu. Z jednoho barelu ropy tak dostaneme asi 169 litrů koncových produktů.

Mezinárodní obchod

Surová ropa se prodává na komoditní burze do rafinerií v různých zemích, kam se transportuje buďto potrubím – ropovodem – anebo odváží lodním tankerem. Jednotkou pro zúčtování obchodu je americký dolar (USD). Pro nás v České republice z toho plyne první úskalí, vzniká kurzové riziko nejen na směnný kurz dolaru, ale v našem případě i eura (EUR) k české koruně (CZK), jelikož ropu nakupujeme prakticky výhradně od překupníků v Evropské unii. Vliv na cenu ropy tak pro nás mají kurzové páry USDxEUR a EURxCZK.

Nákup surové ropy a její rafinace na našem území je jen jedním ze způsobů, jak se paliva dostanou k českým koncovým zákazníkům. Některé čerpací stanice nakupují hotová paliva ze zahraničí, z Rakouska, Polska, Chorvatska… Pakliže se v dané zemi neplatí eurem, vstupuje do mixu kromě zúčtovací měny za nákup ropy ještě kurz tamní domácí měny. Pokud bychom nakoupili palivo třeba z Maďarska (berou Ruskou ropu za ruble) může dojít k nepěknému řetězení kurzových efektů: USD → RUB → HUF → CZK!

Při nákupu z ciziny mimo zónu volného obchodu může hrát roli i dovozní clo.

Cena u čerpací stanice

Nakoupili jsme surovou ropu a rafinací z ní vyrobili palivo. Rafinerie si samo sebou připočítá nějakou marži, případně v tomto kroku musíme počítat s cenou aditiv, která se do paliv přidávají z různých důvodů. Aby se dosáhlo požadovaného oktanového čísla, ale také se v tomto kroku objevují různé „čistící“ přísady a biosložky, o nichž jsem psal v předchozím článku.

Dále budeme muset zaplatit za distribuci čili dopravu paliva z rafinerie k čerpací stanici a připočíst marži čerpadláře. Někde tady nám naskočí nejzásadnější položka v ceně paliva, kterou jsou daně. Konkrétně daň spotřební a daň z přidané hodnoty. Povšimněte si vícenásobného zdanění: DPH se vypočítává z procleného materiálu a z ceny po započtení spotřební daně. No a teď už můžeme směle prodávat zákazníkům.

Představuje marže čerpací stanice problém?

Nyní si zrekapitulujeme položky tvorby cen paliva u stojanů a pokusíme se vypočítat jaký „vývar“ z toho zbyde jednotlivým zúčastněným. Pro zjednodušení budeme uvažovat jen tři entity: producenta surové ropy, prodejce paliv a český stát. Do kolonky marže se nám tak dostane úhrn zisku rafinerie, dopravce a prodejce paliva. Pro ilustrační výpočet jsem použil cenu ropy Brent, střední kurz USDxCZK dle České národní banky, a cenu benzínu BA95 u čerpací stanice ONO, která má v celé ČR stejné ceny.

V tabulce vidíme vývoj ceny ropy na světovém trhu, schválně jsem zvýraznil dobu kolem ruské invaze – den před ní, a den, kdy cena ropy potažmo paliva dosáhla absolutního maxima – 8. března. Kromě těchto výkyvů vidíme také oslabení kurzu koruny, které přišlo v souvislosti se jmenováním nového guvernéra ČNB. Daně nám tvoří zhruba polovinu ceny paliva. Marže všech jmenovaných se zvýšila z necelých 5 % začátkem roku zhruba na dvojnásobek, nicméně pořád představuje přibližně jen desetinu celkové ceny.

Ve výpočtu může být určitý prvek nepřesnosti, protože ke všem výdajům nedochází najednou. Ropa samozřejmě musí být nakoupena v předstihu, takže cena na stojanech bude kopírovat její výkyvy se zpožděním. Pokud bychom přepočítali tabulku řekněme na týdenní zpoždění, zjistíme v březnu dokonce záporné marže.

O zločinných úmyslech distributorů a prodejců paliv bychom mohli úspěšně pochybovat. Že došlo k navýšení zisku je pravdou, příčina ale zřejmě leží v nejistotě budoucího vývoje cen vedoucí k tvorbě rezerv. Více než snížení marže pumpařů bychom ocenili snížení daňové zátěže. Jak jsem již psal ve článku o ropném trojlístku, očekává se dočasné snížení spotřební daně. To už bylo schváleno i senátem a čeká na podpis prezidenta – v účinnost pravděpodobně vejde podle plánu od 1. června. Možná by stálo za úvahu i odstranění dvojího zdanění a přidávat fixní spotřební daň až úplně na konci, aby se z ní neplatilo navíc DPH.

Neméně důležitým faktorem bude i politika centrální banky, ze které mají zahraniční investoři obavy. Hovoří se i o opětovném zavedení kurzových intervencí, jak už jsme zažili za guvernéra Rusnoka. Tentokrát ale opačným směrem. Zatímco Rusnok intervenoval za oslabení koruny, Michl bude zřejmě intervenovat za její posílení. Protiinflační politika ČNB se opírá o zvyšování úrokové míry (zdražuje půjčování peněz) a nově o kurzové intervence (intervence na posílení kurzu zlevňuje dovoz, zato škodí exportérům). Na jednu oblast se ale zapomíná, a tou je omezení „tisku“ virtuálních peněz, což je hlavním motorem inflace, cestou zvýšení povinných minimálních rezerv ze současných 2 %. Toto opatření ale v dohledné neočekáváme, neboť by muselo přijít ochlazení rozdávání ze státního rozpočtu.

Jindra