Po pár letech společné známosti s Gustawem se letos konečně povedlo pro něj najít vhodné americké vozidlo. Ano, volba padla na Chrysler LHS, ačkoliv on pořád myslí na Cadillac STS. Důvodu pro tuhle volbu bylo několik. Hodně tomu nahrála náhoda. A také hodně to, že Anis už jedno LHS má a zná na něm každý šroubek, což hodně usnadňuje opravy. A tak začala další “česká story”…
Mohl bych začít standardním “Od mládí chtěl jsem americké vozidlo, měl jsem na zdi plakát s challengerem” a tak dále, ale i když je to pravda, asi jste to už asi četli stokrát. Tak ve stručnosti: po letech se saaby, inspirovaný např. prvními cruisingy, jsem se rozhodl zkusit ameriku. Jelikož to mělo být “daily”, nechtěl jsem veterána, ale něco z konce 80. až první půlky 90. let. LHS mi díky Anisovi a jeho Elvisovi bylo známé, nicméně nemůžu říct, že bych sháněl výhradně tento model. Líbily se mi zajímavé tvary, hlavně v zadní části, ale nemyslel jsem, že takové auto pořídím. Jak bylo zmíněno, koukal jsem po STS. Konečně, co detailně popisuje Anis, přišlo na LHS. Zároveň měla to být zkouška, jak – zvyklý na mnohem svižnější, hlavně v zatáčkách, Saab 9-5 Aero – zvládnu denní ježdění s amerikou. Tuto zkoušku LHS zvládlo na jedničku, ale to už téma na jiný článek, který možná někdy vznikne…).
Gustaw
Nutné je asi začít tím, jak se na to vše vlastně přišlo. Nebudeme vás nudit historkami o tom, jak Anis denně Gustawovi hustil do hlavy potřebu auta, které bude jezdit, aniž by s ním bylo trápení jako se Saabem 9-5 Aero, které už Gustaw vlastnil (příznivci Saabů omluví rýpnutí 😅). Jak jsme se již zmínili v úvodu, v hledáčku byl primárně Cadillac STS. Nicméně jednoho dne Anis přišel s tím, že jeho známý možná by prodal Chryslera LHS. A tak po několika dalších dnech diskusi, probírání rizik, vyčíslení možných nákladů a dvou prohlídkách jel Gustaw auto koupit, za doprovodu Anise, jako nepojízdné. Byl problém s vysokými otáčkami motoru a převodovce se moc nechtělo řadit.
Cenu té srandy sdílet nebudeme, vězte ale, že se pořád pohybujeme v kategorii “low-cost vehicle”. Na cestu se kluci samozřejmě obrnili trpělivostí a asistenční službou s odtahovkou na telefonu 😁 S myšlenkou, že dojedeme po ose “co to jen půjde”, jsme vyrazili. Nakonec z celkových asi 270 km cesty domů byl odtah nutný až na posledních 40 km. Slušný výkon.
A tady začíná příběh Junk Works. Nejdříve bylo nutné auto zprovoznit, k tomu de facto stačilo oklepat regulátor tlaku paliva a nechat převodovku si “odfouknout”, tedy ji odvzdušnit. Následují další standardní úkony, jako výměny kapalin – oleje v motoru a převodovce. Pak už Gustaw začal jezdit, seznamovat se s autem. Krásné chvíle. Tehdy už se vědělo, že bude nutné provést na autě trochu větší servis. Dávala o sobě vědět parkovací brzda a jednou v práci si hoši všimli vypadlého uložení tlumiče na zadní nápravě vlevo. Česká story tímto začala natvrdo.
První větší objednávka – zadní uložení tlumičů, stabilizační tyčky, olej do diferenciálu. To nám trochu dalo zahul, konkrétně to uložení tlumiče. No sakra – náprava prorezlá, všechny šrouby jak naschvál začaly stávkovat (množství rzi se neokecá), a ve výsledku kvůli výměně horního uložení bylo potřeba vyndat celou nápravu ven. Spousta zábavy na to, že jako pracovní místo měli kluci chodník na Boleslavské třídě v Nymburce 😅 Ale zvládli to.
Přišel čas řešit komfort jízdy. To už byla letní srazová sezóna za námi a Gustaw se mohl pochlubit několika tisícovkami najetých mil. Hučení při zatáčení doprava se samozřejmě nezlepšovalo, ba co víc, bylo slyšet už i při jízdě rovně. Sice by bylo nejlepší nejdřív jasně přijít na to, odkud hučení přichází, ale už tehdy bylo jasné, že v každém případě Gustawa čeká celá přední náprava. A jsme společně posháněli díly – něco v Česku, něco ve Spojených státech.
Postupně díly začaly chodit: tyčky řízení, čepy řízení, válečky regulace řízení a stabilizační tyčky i gumové uložení stabilizátoru. Během jednoho víkendového dne bylo hotovo, a jak fotky ukazují, přestože to není složitá výměna, je u ní nutná špetka gymnastiky. Není totiž běžné, že řízení je umístěné za motorem nahoře. Sbíhavost se vyřešila u známého hned druhý den. Celkový náklad činil v dílech něco kolem 3000 Kč včetně dopravy a cla.
Další na řadě byly náboje kol včetně ložisek, spodní ramena, gumy příčných ramen, horní uložení tlumičů a tlumiče samotné. Jenže to už nebylo tak jednoduché. Původně jsme chtěli nejdříve v klidu vyměnit ramena a náboje kol, abychom zjistili, zda náhodou není na odpos poloosa. Jenže náboje kol již spolu s těhlicí pomocí rzi tvořily jeden ucelený díl.
Padl tedy Anisův návrh: “Hele, když už i tak tu děláme venku tu českou story, a na řezání a rozehřívání těhlice se můžu vys*at na dvorku, pojď, zařídím ti těhlice z 300M, dám na ně nové náboje, a pak už vyndáme celou nápravu a složíme to zpět jako lego.” Návrh v původní podobě byl akceptovány bez výhrad. Ramena vyměněna a jedním telefonátem Kaldovi (Díky, Kaldo!) byly zařízené těhlice i včetně čidel ABS.
Další pátek už byl ve znamení vyndání nápravy a složení nazpět. Těhlice krásně očištěné, radost pohledět. Chtělo by se až napsat, že už to byla naprosto pohodová a čistá práce. Jenže není to tak úplně pravda. Objevila se záhada – pružina na jednom z tlumičů nechtěla dolů. Prostě ne. Ani kladivem, ani páčidlem. Neuvěřitelné. Jelikož už se stmívalo a venku s tím i dost citelně ochlazovalo, Anis “skočil” na svou půdu prohrabat se zásobou dílů, které tam ještě jsou, vrátil se s druhou pružinou a sestavil nápravu. Nutno podotknout, že pružina srostlá s tlumičem se má fajn a tlumič opustit v dohledné době nehodlá.
A výsledek? Hučení už žádné není (ABS a kontrola trakce taky už není, s tím se ale po rozhodnutí o těhlicích z 300M počítalo). Konečně je cítit silnice ve volantu. I zatáčky najednou lze projet normálně. Paráda. A celá sranda, abychom si nalili čistého vína, si řekla o necelé 10500 českých peněz, plus pár hodin společné práce na dvorku. K plné spokojenosti zbývá udělat brzdy, brzdové třmeny, uložení převodovky a motoru. Na to díly už jsou připravené a čekají na svou chvíli. Tyto díly v hodnotě 5 tisíc korun již jsou ale finálem před něčím větším, co dříve nebo později čeká každé starší auto – vyvařovanim prahů a kousků podlahy. To už bude ale na jinou historku.
True story, česká story – v americko-marocko-polském provedení 🙂
Junk Rods
foto: Junk Rods