Vulgární české silnice V: Zpoza volantu za řidítka

Rozhodl jsem se pro takový, řekněme, dopravní experiment, který potrvá asi půl roku. Jaké mne k tomu vedly důvody, nechme stranou, není to podstatné. Podstatné je, že ten experiment obnáší pohled „z druhé strany“. Tudíž pro mne, jakožto hlasitého kritika cyklistů, právě pohled na dopravu očima cyklisty.

Ovšem, jako zarytý petrolhead a Junk Rod Rider jsem si musel sehnat nebo postavit kolo zvláštní, jiné, atypické. Výběr padl na starší Libertu zelené barvy, která je zepředu řádně opatřena bílou svítilnou, vzadu červenou, a o energii pro obě světla se stará dynamo na předním kole. Kromě toho kolo samozřejmě odpovídá technickému stavu dle vyhlášky č. 341/2002 Sb.

Ale to není vše. Kolo je navíc vybaveno jednoválcovým dvoutaktním motorem o objemu 49 cm³ a výkonu 0,9 k. Maximální rychlost 25 km/h stanovuje část C přílohy č. 12 předpisu 341/2014 stejně tak, jako i zbytek parametrů. Ano, je to málo, ale pálí to benzín (v poměru 30:1 s olejem 2T), takže je svět v pořádku. Člověk nemusí šlapat, ale pořád je to kolo, nikoliv moped či skútr. Ma i tu výhodu, že se na něm dá jet v normálním oblečení, tedy košili a vycházkovych botách. Není třeba se v práci převlékat z MAMILa do lidského oblečení, nebo vyvolávat situace popsané zde v Jindrově článku, stačí sednout na kolo a bez zadýchání dojet do cíle.

A teď k věci, plán zní jasně. Do práce je to necelých 7 km. Celá trasa po silnici první třídy a posledních pár set metrů po cyklostezce, jediná alternativa po silnici III. třídy znamená zajížďku dalších 13 km, což nedává moc smysl. Kromě toho občasná projížďka mezi vesnicemi, ale to jsou už výhradně silnice III. třídy a polní cesty. Tak či tak, chci samozřejmě jít příkladem, takže pokaždé na sebe beru reflexní vestu či bundu – být vidět je základ – přilbu na hlavu, sice není povinná pro cyklisty nad 18 let, ale nejsem sebevrah a přilba jako bezpečnostní prvek vám někdy může zachránit život.

Pokud z toho ještě nespíte, mám pro vás nějaké poznámky z prvních týdnů tohoto pro mne nevšedního chování, řekněme, prominutého „experimentem“. První z nich je ta, že dodržení odstupu 1,5 m je bezproblémové a na široké silnicí I. třídy vesměs proveditelné bez potřeby přejíždění do vedlejšího pruhu. Nesmí být cyklista debil a řidič panikář. Zde problém nevidím.

Pozoruji i to, že řidiči se chovají ohleduplněji k cyklistům, kteří jsou dobře vidět. Nedělám si srandu. I mně pořád přijde, že někteří cyklisté nemají co dělat na silnicích. Jednak jedou zoufale pomalu, jednak bez reflexních prvků, a jednak metr od krajnice. Přičemž to kolo se tak krásně vleze na kraj silnici, a výmoly se dají v pohodě objet.

Mimochodem, ať mi nikdo neříká, že krajnice je plná výmolů, ty se zákonitě dělají více než metr od kraje vozovky, protože právě tam se vyjíždějí koleje od těžkých vozidel. Kromě toho, že úplně u kraje vozovky je to pohodlnější, je zde i pocit bezpečí – kdyby náhodou, radši to hodím do příkopu než na silnici. A také tím tvořím více místa na silnici, aby mě auta mohla předjíždět ničím neomezována.

A pak tu jsou cyklostezky, a nasrané tváře při pohledu na mě, jak bych já mohl za to, že oni musí šlapat… 🤣

Anis