Padesát cyklistů člověk potká a všichni jsou v pohodě, jednapadesátý cutuje křižovatku protisměrem na nezpůsobilém vozidle a ještě se vzteká, když poté, co jdu na plné brzdy, abych odvrátil nehodu, troubím. Kdybych k té křižovatce nedojížděl zvolna, protože tam není vidět, byla by z něj placka.
Moment, možná za to můžu sám – když jsem dojížděl vesnicí ke křižovatce, vypnul jsem sportovní režim, abych utišil výfuk, abych nesral místní. Takže mě chudáček neslyšel. A nezpůsobilé vozidlo nevadí, je to přeci závodní kolo.
Až mě skoro sere, že jsem se neotočil, nejel za ním a nezavolal na něj fízly, že jede na nezpůsobilém vozidle. Třeba by ještě k tomu nadýchal dvě tři pivka.
Ale proč se srát s debilem a kazit si jinak krásnou projížďku, však ho karma dostihne a jednou tu křižovatku cutne pod kola tatrovce se dřevem.
Marek