Něco vám z toho kape, pane

aneb Jak se LeBaron počurával a jak jsem z toho měl špatné spaní

Začalo to před pár měsíci. Pořád jsem doléval chladicí kapalinu. Před každým startem jsem ji kontroloval a vždycky jsem trochu dolil, někdy litr, někdy jen dvě deci. Netušil jsem proč. Staré auto sice má své vrtochy, ale zrovna s tímhle se mi smířit vážně nechtělo.

O něco později, kdykoliv jsem někde zaparkoval na dost dlouho, aby můj LeBaron kompletně vychladl, objevila se pod ním loužička chladicí kapaliny. Styděl jsem se, že mé auto je jedním z těch, které si značkují svůj revír, dával pod motor nádobu na zachytávání kapaliny – a hledal příčinu.

Šlo to blbě, protože kapání nezačalo hned po příjezdu, ani třeba za půl hodiny. Motor musel úplně vychladnout, aby to začalo kapat, takže jsem nikdy pořádně neviděl, odkud to je.

Louže byla vždycky zhruba pod příčkou držící chladič se saharou a výparník klimatizace – ale taky pod přepadovou nádobkou chladicího systému. Když jsem tam zespoda sáhl, mokrá byla bužírka s kabely a kapalo to z jejího nejnižšího místa, takže jsem pořád nic nevěděl – sem to mohlo stékat odkudkoliv.

Je to dírka v přepadové nádobce? Když jsem na ni sáhl, byla zespoda mokrá. A už jsem ji jednou lepil, takže může dělat problém zase. Vymontovat ji je otázka pěti minut a protože není součástí tlakového okruhu chlazení, její absence neznehybní auto a teoreticky se dá nahradit jakoukoliv plastovou flaškou. Takže na ni padlo první konkrétnější podezření, šla ven a k Anisovým známým na zavaření.

Vrátila se zavařená, namontoval jsem ji, lebarona pořádně projel – a druhý den ráno byla pod autem znovu louže.

S pocity skepse a deziluze si tedy lámu hlavu dál. Zkusit nějaký utěsňovač? Ale co když napáchá víc škody než užitku? Nové hadice? Ty jsou sice staré, ale když na ně sáhnu, jsou suché – tady problém nebude. Díra v chladiči samotném? Po jednatřiceti letech provozu by to asi nebylo nic divného a nový z USA můžu mít s dopravou za něco přes čtyři tisíce…

Jenže to nejsou peníze, které leží na chodníku, takže nechci objednávat něco, dokud neznám příčinu. Obecně je totiž nejlepší způsob, jak přijít na buben, vyměňovat na autě různé díly, aniž by člověk skutečně znal problém. Takže přemýšlím dál – třeba i nad tím, kdo mi může půjčit UV lampu s brýlemi, abych přidal pár kapek barviva do chladicího okruhu a hledal únik.

Až se na mě konečně usmála trocha štěstí. Přišel jsem jednou k baronu, zespoda nic nekapalo, ale byla pod ním louže. Otevřel jsem kapotu, jestli něco neuvidím – samozřejmě pořádně nic, jen mokro na příčce pod chladičem – a jen tak mimoděk jsem otevřel taky chladič. Vodu jsem v něm neviděl, ale nikam jsem baronem zrovna nejel, tak jsem ho zase zavřel, zamkl vůz a sedl do novinářského auta, že budu pokračovat v jízdě.

Ohlédl jsem se ale na barona a co nevidím – kapající vodu. Takže hned ven, znova pod kapotu a hledat, kudy to teče. Konečně to vidím – z dolního rohu chladiče pomaličku vytéká kapalina, stéká po příčce a oné bužírce s kabely a středem auta kape na zem.

Ihned tedy objednávám chladič, za týden přišel a já se pustil do výměny. Na ulici před domem, však jsem takhle už měnil kdeco. Zrovna bylo celkem hezky, takže jsem ani moc nenadával na počasí, auto nebylo třeba zvedat, díky poměrně velkému motorovému prostoru barona tu je na všechno dost místa.

Nádobka ven, sahara ven, chladič v… safra, proč to nejde? Co tomu brání? Co jsem kde zapomněl odšroubovat? Všechny šroubky, co jsem viděl, mám venku.

Jediná věc, kterou jsem neodpojil od auta, byl výparník klimatizace, protože ten není tak snadné oddělit od hadic bez speciálního nářadí. A ten, místo aby byl upevněný samostatně mezi horní a dolní příčkou, držel na chladiči motoru. Navíc tak nešikovně, že bych potřeboval použít další dvě ruce a z toho jednu zalomit načtyřikrát.

Nakonec se ale povedlo, starý chladič se poroučel a já ho položil na zem vedle nového, abych viděl, jestli mám stejný díl, nebo jestli ho musím vracet a kupovat jiný. Závažné rozdíly nevidět, takže jdeme montovat nový zpátky.

Závažné rozdíly, pravda, nevidět, ovšem ďábel je skryt v detailech. Takže zatímco pozice i průměry všech čtyř přírub na hadice – v chladiči motorovém je schován ještě chladič převodového oleje – seděly, pozice a rozměry úchytů na šrouby tak úplně ne. Někde o milimetr, někde o tři, ne víc, ale stačilo to k tomu, aby mi z šesti vymontovaných šroubů čtyři zůstaly. Nešly dovnitř ani za cenu většího než mírného pnutí na obou stranách a já je musel nahradit plastovými zdrhovacími páskami. Humpolácké? Možná, ale nový chladič drží stejně pevně jako ten původní.

Přes martyrium s upevňováním výparníku na nový chladič, instalaci sahary a nádobky na chladicí kapalinu, připojení konektoru motorku ventilátoru a zajištění, že se nikde nic nezachytí o točící se lopatky, startuji motor a do chladiče nalévám fridex a destilovanou vodu. Nikde nic neteče, topení topí, ručička teploměru leze utěšeně nahoru, sahara se spouští.

Po třech hodinách práce jsem uklidil nářadí, starý chladič prozatím odložil do sklepa, než budu mít cestu na sběrný dvůr, a druhý den ráno s radostí zpozoroval, že pro jistotu přistavená nádoba na únik chladicí kapaliny zůstala suchá. Hotovo…

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Mara McLaren (@maramclaren)

…jsem si myslel, než jsem po zhruba stovce bezproblémových kilometrů kdesi ve Vršovicích zařadil zpátečku, vycouval z parkovacího místa – a už nezařadil Drive. Jediné dvě „rychlosti“, které jsem měl, byly Park a Neutral. A pod autem byla obrovská louže převodového oleje.

S pomocí kamaráda, který o chvíli dřív přijel mi pomoci vyměnit startér na druhém autě (to se taky nepovedlo, ale tenhle příběh si nechám na jindy) jsme zjistili, kde je problém – uvolněná hadice u chladiče. Prostě jsem ji nedotáhl dostatečně, když jsem měnil chladič.

Proč se tento problém neukázal už dřív, proč až po nějaké stovce kilometrů, nevím, nicméně baron se poprvé projel na odtahovce a já ke svému problému poprvé volal hasiče, aby přijeli zasypat sorbentem uniklou kapalinu.

Doma jsem ověřil, že skutečně neteče chladič, ale je problém v hadici, pořádně dotáhl její sponu – chtěl jsem šroubovou sponu nahradit pérovou, ale ta nedokázala hadici udržet na přírubě dost pevně na to, aby se neprotáčela – a dolil zhruba tři litry oleje se specifikací MS-9602, kterou Chrysler pro převodovku Ultradrive 41TE/A604 předepisuje.

Od té doby baron najezdil skoro pět stovek kilometrů bez problému, bez dalších úniků kapalin – a já mám radost, že je problém pryč. Brzy však s Anisem dále snížíme riziko podobného problému – barona čeká proplach chladicího systému a výměna motorového i převodového oleje, přičemž dostane nové hadice chladiče.

text i foto: Marek