Krkonoše Amerikou… Dlouho jsem se sbíral, abych něco napsal na téma toho srazu amerických aut v Krkonoších, konkrétně ve Vrchlabí. Právě zde je totiž trochu problém, který mi dlouho nedá spát – přímo ve Vrchlabí to totiž býval super sraz. Ale popořadě.
Začnu tím, jak jsem se tam spolu s Markem dostal, protože je to jediný sraz, na kterém jsem již byl potřetí, ale nikdy svým vlastním autem. Pokaždé jsem se totiž nechal svézt – buďto Markovým LeBaronem cabrio, pak to bylo Mustangem cabrio, a protentokrát nejskvělejším novodobým autem – Jeepem Gladiator.
Abych moc nerozebíral kvality jeepa samotného a nechal prostor pro článek na novinky.cz, který Marek vydá, napíši jen, že mě tak moc to auto uchvátilo a ihned chytlo za srdce, že jsem na něm neshledával a furt neshledávám žádné chyby. Dokonce i 3.0 V6 diesel od VM Motori v něm působí, jako že je to jediná správná volba motorizace pro to auto. A navíc z mého úhlu pohledu je to perfektní rodinná náhrada místo sedanu (samozřejmě i kombi i MPV).
Tak a dost o tom, půjdeme si něco říci o srazu.
První dojem po příjezdu byl naprosto fatální, a upřímně řečeno po celou dobu našeho pobytu v areálu Liščí Farmy, kde se sraz konal, se moc nezměnil. Organizátoři nás poslali zaparkovat přímo před pódium, kde jednak nebylo vůbec pohodlné parkování, a jednak auta byla strašně nahuštěná, i když jich ani nebylo moc.
Dokola všude přítomné evropské vozy, až jsem měl dojem, že jsme se spletli a dojeli na špatné místo. No nic, pár amerik tu ale přece jen bylo a dle poplatku u vstupu a poskytnutého náramku jsem konstatoval, že jsme na místě srazu. A co? Po 10 minutách máme všechno okoukané. Marně jsem sháněl odpadkový koš.
To jsem ještě ale nevěděl, že celý areál kempu je dál, ale upřímně, nemít hlad a náhodou nezabloudit tam skrz parkoviště hyundaiů, škodovek, BMW a mercedesů, nenapadlo by mě jen tak, že dole v kempu parkují kamarádi, a také nejzajímavější kousky. Fakt nechápu, proč nás rovnou neposlali tam. Minimálně místa tam bylo mnohem víc než před pódiem.
Jak jsem zmínil, hlad nás poslal hledat, a místo s jídlem a výčepem jsme našli. Jedno. A s frontou. Po asi 15 minutách jsme konečně mohli něco v tom koupit. Zmatku, protože sice jedna paní byla u výčepu, druhá přijímala objednávky na jídlo, ale pokladnu měly jen jednu. Pak ale přišlo další dvacetiminutové čekání na jídlo, které – na rovinu – bylo naprosto průměrné. Já jsem zvolil asi líp než Mara, když jsem zvolil hovězí klobásy v rohlíku na vzor hot dogu z Benziny.
Pak už se atmosféra tak nějak stabilizovala, delší pokec se Zdendou a společná procházka mezi auty byla tím nejlepším, co z mého pohledu sraz nabídnul. Upřímně, na náměstí ve Vrchlabí bylo lépe. Chápu, že Vrchlabí je teď rozkopáno kvůli pracím na silnicí, ale i tak. Slíbená spanilá jízda, která se měla uskutečnit a která byla vždy příjemným zakončením srazu, se nejela, takže jsme po dvou hodinách oba uznali, že je čas vypadnout.
Tak bych za sebe stručně shrnul tento den. Příště si prostě dvakrát rozmyslím, zda se na Krkonoše Amerikou vydám. Nejkrásnější a nejpříjemnější z celého toho dne byla jízda v Jeepu Gladiator, na který teď budu fakt hodně myslet 🙂
Anis
Fotky: Marek