Budík na 6:00, rychle se zpacifikovat a v 6:30 odjezd směr Robin Oil Poděbrady, první zastávka našeho každoměsíčního ježdění. Že se mi nechtělo vstávat? Nechtělo. Že za to ale celý den, vyjížďka, lidi i Bublání stálo? To rozhodně!
Takže znovu. 6:00 budík. Už to je pro mě nezvyk, i do práce vstávám o malinko později, natož v sobotu. Poprvé jsem však jel na cruising svým novým vozem, tudíž jsem se vážně, ale vážně hodně těšil.
Komu by to přece jen uniklo, Primera je od ledna nepojízdná, a jelikož bylo třeba nového vlastního vozu, slovo dalo slovo, ruka dala ruku a dovezli jsme si před nedávnem Volvo S80 z roku 2003. Místy víc Junk, než Rod, ale za ty prachy, co víc chtít 😀
Praha byla na sobotní brzké ráno po motoristické stránce daleko plnější, než bych čekal, ale přitom stále vlastně prázdná, takže i přes město se jelo velice příjemně. Na sjezdu z dálnice na Poděbrady jsme potkali kolonu uskupení, které zřejmě mířilo stejným směrem jako my.
Na benzínce první kafe, snídaně, srotili jsme se a šup na první část vyjížďky. Anis jako vždy již na místě, Mára tentokrát brázdil cesty necesty v Bosně, takže zbýval Gustaw, jenž přijel Kačerem. Jelo nás víc než dost – značí to, že to děláme dobře? To musíte posoudit sami.
Necelá půlhodinka cesty a druhá zastávka je tady, MOLka v Kutné Hoře. Zde již čekal předvoj, tedy Viktor se svým 300M. Další kafe, další pokec, a už vyrážíme na druhou část trasy, tentokrát už i bez Gustawa. Trasa, vedoucí přímo do centra dění 17. ročníku Prvního jarního bublání, byla vážně krásná. Místy tedy více rozbitá, ale provoz nulový, jelo se mi velice příjemně. Louky, lesy, vesnice, města. Cestou jsme potkali pár partiček lidí uklízející své okolí od odpadků. Více takových.
Těsně před cílem nás v nepřehledném úseku začal předjíždět Mustang též jedoucí do Jizbice –prostě „crowdkiller“, nemám jak jinak ho nazvat. Nebezpečné a naprosto zbytečné předjíždění. Jelikož do areálu mohly vjíždět pouze americké vozy, se svým švédským křižníkem (a i pro tu pomalu postupující kolonu) jsem zvolil parking na kraji příjezdové cesty do areálu.
Samotné bublání pro mě bylo letos prvním ročníkem a z akce jsem měl velice příjemný pocit. Pořád jsem měl v ruce foťák a zaznamenával všechny ty krásné i méně krásné vozy a úpravy, kterých byla taková spousta, že z obrovské hromady pořízených fotek jsme do galerie museli vybrat jen ty nejpovedenější a nejzajímavější.
Dostatek jídla, piva, kávy, skvělá atmosféra doprovázená podkresovou hudbou – zkrátka, Jizbice byla velmi příjemným srazem. Jediné, co jsem za celý den nepotkal, bylo čepované nealkoholické pivo, což je škoda, když čepovaná Kofola i alkoholické pivo bylo k mání. A to zejména, když značná část účastníků jsou řidiči.
Jinak nemám výhrad, poháry rozdány zaslouženě a jeden dokonce doputoval i do naší bandy. Anis získal pohár za „best ugly car“, takže vlastně nejhezčí auto srazu. 😀
Areál jsem se rozhodl opustit kolem půl šesté odpoledne a až ku Praze jsem se projížděl okresními silnicemi naší vlasti. Člověku to vždy tak nějak zachutná, když celý týden tráví za volantem v Praze a na okresku se dostane málokdy.
I díky tomu jsme cestou potkali pár dalších krásných vozů z jiných toho dne konaných událostí. Domů jsem se dostal až v osm večer, naprosto vyřízený, ale perfektně zrelaxovaný. A už nyní se těším na příští konání.
Jose
foto: Jose, Anis, Viktor