Mám rád podzim. Po relativně nudném létě totiž přináší na silnicích trochu výzev – a hlavně nádheru kolem nich. Proto jsem se velmi těšil na žďáreckou vyjížďku, třebaže jsem některé ze silnic, po nichž jsme jeli, znal z vyjížďky při Junk Grillu. Totiž, trasa vedla hlubokými listnatými lesy a ty jsou v tomto ročním období nádherně barevné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cesta z Prahy do Ždírce nad Doubravou, kde jsme si dali sraz, byla náročnější kvůli hustému dešti, který skrápěl dálnici. Před cílem ale naštěstí ustal a já přijel na ždíreckou Benzinu k desítce starých i nových amerik, které se sjely. Navzdory běžnému stavu, kdy s námi jezdí i jiná než americká auta, jsem přijel „Němcem“ jediný. Ostatní účastníci zvolili něco z „velké trojky“ Chrysler, Ford a General Motors.
Po pokecu a kávě jsem nastavil zhruba čtyřicetikilometrovou trasu do navigace a odstartoval v čele kolony. Krásné cesty leckde sváděly červené polo GTI trochu prohnat, ale nechtěl jsem ujet koloně – a taky jsem si chtěl užít ty nádherné barvy kolem. Podzim na Vysočině opravdu řádí a bylo se skutečně na co dívat.
Cesta přes Polničku, Vepřovou a Herálec proběhla hladce a na náměstí ve Svratce, kde byl cíl, jsme natrefili na téměř prázdnou půlku parkoviště – místo jako stvořené k vyrovnání aut pro pár dalších fotek.
Zbývalo jen pár kroků do hostince u Šillerů, kde pro nás měli připravený dlouhý stůl a i v sobotu nabízeli obědové menu. Někdo zvolil koprovku a udělal prý dobře, jiný dal přednost burgeru z trhaného masa a taky nebyl zklamaný. Svíčková byla… řekněme, že všechny tři její součásti bych zvládl lépe.
To ovšem nezabránilo Viktorovi si k ní objednat dvacet knedlíků. Ne, že by to člověk, který Viktora zná, nečekal, ale kuchař k nim nepatřil, a tak vyslal číšníka se zeptat, jestli to ten jedlík myslí vážně. Myslel – a všech dvacet jich spořádal.
Když přišla řada na dezert, dal si další svíčkovou – se čtrnácti. To už se i kuchař přišel podívat, a když i tenhle nášup zmizel, přišel se s Viktorem vyfotit, že tolik knedlíků tu ještě nikdo nesnědl.
A ta historie? Hostinec U Šillerů ve Svratce tu stojí přinejmenším od 19. století a kdysi nabízel i benzín z výdejního stojanu před budovou. Dědil se z otce na syna, až dnes se vedoucí jmenuje jinak, ale pohostinnost zůstává.
Protože ten stojan s benzínem už tu není, musel jsem vzít zavděk benzinkou na druhém konci Svratky. Trochu jsem načepoval a pak se vydal k mostu, který je spojnicí mezi Čechy a Moravou. Určitě není jediný, ale je hezky označený.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cestou zpátky jsem prozkoumal pár míst na jinou akci, kterou v těchto místech budu pořádat, a mlhou hustou tak, že by se dala krájet – vážně, už opravdu dlouho jsem nepotkal mlhu takovou, že bych musel jet třicítkou po rovné okresce – a po dálnici, která stihla uschnout, se po dni úspěšně stráveném za volantem vydal domů.
Už teď se těším na příští Café en Gasolinera, které se bude konat 19. listopadu v Polabí. Sejdeme se na benzince KM Prona – dříve Konaco – v Sadské a všichni jste srdečně zváni 😊
Marek