Často to slýchávám ze všech možných stran. Hlas většiny, prostého lidu, vnucujícího myšlenku pořízení jediného rozumného vozidla namísto „všech těch vraků“. Parametry jsou jasně stanovené. Musí to být moderní, ekonomické, s velkým úložným prostorem a nesmí se zapomínat na ekologii. Při rozsahu dnešní nabídky si dozajista každý přece dokáže vybrat i to, co se mu líbí a vyhoví tak všem svým požadavkům.
„Kdybys všechny ty starý krámy prodal, koupíš si přece normální auto, který ti vystačí na všechno,“ říkají.
Auta se dnes snaží být univerzálnější, než tomu bývalo dřív a automobilky skutečně nabízejí SUV se „sportpaketem“, zvýšené oplastované kombíky, čtyřdveřové grandcoupé nebo kabriolety s pevnou střechou. Takový vůz umí spoustu věcí a pomocí adaptivních systémů se snaží měnit svůj charakter žádaným směrem v reálném čase. K tomu všemu je nový, tzn. spolehlivý, neopotřebovaný a krytý zárukou.
Všechna tato pozitiva moderní, všestranně digitální doby si uvědomuji. Proč se tomu tedy tvrdošijně bráním a zarputile razím cestu plného parkoviště aut, do kterých padají peníze za účelem nekonečného udržování v provozu za hranicí životnosti, se kterou výrobce počítal?
Mám rád, když je auto vyprofilované jedním směrem. Auto, které umí všechno, zároveň neumí nic. V mohutném, vysokém a těžkém rodinném autě si okresky neužiju tak, jako v nízkém coupé. Tvrdý podvozek a nízkoprofilové gumy na dvacítkových ráfcích to nezachrání.
Mám rád, když se můžu vymanit z uniformity. Pokud potkám na silnici stejný model, nechci jej přehlédnout v houfu provozu. Mám radost, když na sebe obě posádky nadšeně máváme nebo rovnou zastavíme na čerpačce a u kafe poklábosíme a pochválíme si vzájemně naše káry.
Mám rád, když můžu střídat odlišné dojmy a pocity za volantem. Stále dokola si občerstvuji ten opojný pocit, proč je zrovna tohle auto dobré a nemyslím na jeho nedostatky, protože pro danou situaci mám vždy na výběr. Je to stejné, jako když vycházíte ven z domu a volíte obuv. Polobotky si do lesa nevezmete a tretry se do divadla taky nehodí.
Mám rád, když mám na autě neustále co vylepšovat a ladit. I větší závada utužuje vztah. Tím, že do auta investujete čas a peníze, nestane se, že by vám bylo lhostejné. Samozřejmě zde nemluvím o nekonečném koloběhu velkých investic. Troufám si ale říct, že takovým přístupem lze spoustě vážných problémů předejít. Už jen tím, že při nákupu pečlivěji než běžný spotřebitel vybíráte kus, se kterým budete sdílet svůj život.
Mám rád, když touto cestou dosáhnu na auta, která jsem si zamiloval už v dětství. Okukoval jsem je na parkovištích s kamarády, mžoural přes okýnko do interiéru na tachometr a představoval si, jaké to musí být, atakovat hranici maximální rychlosti. Ceny aut v průbehu času padají jako kámen vržený ze skály. Možnosti výběru jsou tak daleko širší, než při nákupu nového, což je pak do jisté míry otázka kompromisu a člověk nakonec leckdy vlastně jezdí v něčem, co ani nechtěl.
Mám rád, když budím zájem a radost v lidech, kteří se mnou souzní. Znáte ten pocit. Jedete v nízkém uřvaném atmosférickém šestiválci nebo „nakopaném“ offroadu a u cesty stojí pětiletý kluk. Jednou rukou se vzpírá mamince ze zápřahu a s otevřenou pusou v němém úžasu pouští z druhé ruky zmrzlinu na zem, aby vám mohlo zamávat. Zažijete to s X5 v M-paketu?
Mám rád, když na konci svého vlastnictví prodávám auto za stejnou nebo vyšší cenu v porovnání s tou pořizovací. Doslova se mi příčí ten pocit, že po pětiletém vlastnictví ztratí auto 2/3 ze své hodnoty. Amortizace úsporného naftového tříválce vyšvihne v přepočtu na kilometr náklady nad úroveň krmení rozežraného benzínového osmiválce.
Mám rád, když přistupuji šetrně k přírodě. Což znamená, že si nekoupím nový hybridní model octavie proto, že splňuje novou emisní normu. Uhlíková stopa při výrobě každého nového vozidla je masivní. Udržování starého auta při životě je pro přírodu vlastně přátelštější. Vím, že tento názor těžko vysvětlím veřejnosti naladěné pro elektrifikaci, ale to je téma na jiný článek. Možná i knihu.
Určitě jsem nevyjmenoval všechny důvody, ale už i tak jsem se rozepsal víc, než jsem původně chtěl. Dám vám ale prostor doplnit svoje úhly pohledu. Zkuste se zamyslet, proč máte ty plechovky rádi a proč vás vábení moderny a social statusu nechává chladným.
text & foto: Janek