Trochu mě mrzí, že musím uvádět na pravou míru slova člověka, který patří k mým vzorům a který se zčásti živí tím, že učí lidi řídit, ale nikdo není dokonalý a v novinářské branži se může každý dopustit trochu zavádějícího titulku. Ten titulek však, žel, není to jediné, co je zavádějící.
„Na dálnici platí přednost zprava,“ píše Honza Červenka na Garáži. Má pravdu – v jediném případě, navíc na českých dálnicích docela minoritním. Ten případ je, že pokud chtějí zároveň řidiči přejet z levého i pravého pruhu do toho prostředního, má „přednost“ ten zprava.
O moučných červech a bezpečném odstupu
V uvozovkách proto, že dotčený odstavec 6 § 12 zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, který se zabývá jízdou v jízdních pruzích, o přednosti v jízdě[1] nehovoří, ačkoliv jinde zákon o provozu na pozemních komunikacích toto slovní spojení vesele používá. Pojem „přednost v jízdě“ je ale všem naprosto jasný, kdežto v pojmech „nesmí omezit[2]“ a „nesmí ohrozit[3]“ řada lidí tápe.
Stojí tam, že „na pozemní komunikaci o třech jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič přejíždět z levého jízdního pruhu do středního jízdního pruhu jen tehdy, neohrozí-li řidiče přejíždějícího do středního jízdního pruhu z pravého jízdního pruhu[4].“
Ve všech ostatních případech při jízdě po dálnici – nebo i jakékoliv jiné komunikaci o více než jednom jízdním pruhu v jednom směru jízdy – neplatí přednost zprava ani zleva, nýbrž právě § 12, který v odstavci 5 říká, že „přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí.“
Vulgární české silnice VII: Na co máš ty zrcátka?
Samozřejmě, kdyby tohle ustanovení každý do puntíku dodržoval, v hustém provozu by nikdy nikdo pruh nezměnil, ale že zákon a realita jsou dvě rozdílné věci, je nabíledni i z jiných jeho ustanovení, např. o používání mlhovek.
Smutná tedy je věta – navíc pořádně zvýrazněná – že „přednost má řidič, který jede z pravého pruhu do levého“. To prostě není pravda. Kdyby aspoň slovo „levého“ bylo nahrazeno slovem „prostředního“, bylo by to o trochu lepší, nicméně i tak by to u lidí, kteří se ve světě orientují stylem „říkali to v televizi/na internetu, tak to musí být pravda“, a navíc o věcech moc nepřemýšlejí, mohlo vyvolat dojem, že kdykoliv někdo přejíždí z pravého pruhu do levého/prostředního, má přednost. Tak to jednoduše není a pokud si někdo bude myslet, že ano, může způsobit velmi nebezpečnou situaci či nehodu. Sám jsem často svědkem a občas i účastníkem, bohužel.
Marek
foto: Pixabay
[1] Dle písm. q § 2 „dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy“. Co to znamená a jak to funguje, ví každý z křižovatek, a kdo ne, tak to na vlastní plechy (v lepším případě) brzy tvrdě zjistí.
[2] Dle písm. m § 2 „nesmět omezit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nebylo nijak překáženo“, tedy pokud měním jízdní pruh, řidič v pruhu, do kterého přejíždím, nesmí být mým manévrem nucen ani vypnout tempomat či dát nohu z plynu.
[3] De písm. l § 2 „nesmět ohrozit znamená povinnost počínat si tak, aby jinému účastníku provozu na pozemních komunikacích nevzniklo žádné nebezpečí“. Jinými slovy, nesmím způsobit situaci, která by ústila v nehodu, pokud by ten druhý řidič (ten ohrožený) neprovedl prudký manévr, aby nehodě zabránil, např. nebrzdil nebo neuhnul.
[4] Pomiňme nyní fakt, že zákon naprosto ignoruje přítomnost mrtvých úhlů (a nejen v tomto případě), tedy že je-li vozidlo přejíždějící z levého pruhu dodávka a je trochu víc vpředu, jeho řidič může mít vpravo obří mrtvý úhel a nemusí o vozidle přejíždějícího z pravého pruhu vůbec vědět. Tedy, měl by dávat přednost ten, kdo to druhé vozidlo má lepší šanci vidět, tj. ten, co je víc vzadu, nebo ten, co přejíždí z pravého pruhu, neboť má z okna svých dveří větší přehled o situaci po své levé ruce.