Téměř pravidelná projížďka se zastávkami na kávu tentokrát začínala v Jihočeském kraji a na trase bylo zatáček až běda. Jak ji hodnotí čtveřice organizátorů?
Osmé Café en Gasolinera with Junk Rods cruising byla letošní pátá projížďka pod touto hlavičkou; celkem jsme se na projížďku sešli po osmé. Cruising startoval na čerpací stanici MOL v Chýnově u Tábora, kde, jak název akce říká, jsme začali u kávy a drobného občerstvení. Cílem projížďky bylo náměstí Míru ve Zruči nad Sázavou, které bývá také obvyklým cílem spanilé jízdy Prvního jarního bublání – srazu amerických aut, který se letos koná 4.-6. června.
Anis: Neskrývám, že mi tentokrát výběr cesty pro cruising dal zabrat 🙂 Jižní Čechy jsou totiž dost bohaté na zajímavé okresky s mnohými výhledy do krajiny. Nakonec zvolená trasa rozhodně uspokojila moji chuť na zajímavou projížďku, a jak to už u mne bývá zvykem, největší radost pro mne byla zpětná vazba účastníků cruisingu, kteří si ji též chválili.
Jose: Vyrazili jsme s Márou cca v půl desáté ráno na cestu z okraje Prahy. Tentokrát ale něčím velmi netradičním na dnešní provoz. Tím něčím byl UAZ-2206 zvaný Buchanka. Cestou jsme se udělali krátkou zastávku u jednoho brodu kousek od Prahy.
Od něj jsme se již vydali přímou nejrychlejší trasou do Chýnova. Buchanka se stala středobodem celé akce a při jízdě se statečně snažila držet krok s – technicky, ne rokem výroby – novějšími vozy účastníků akce. I v ní si člověk ale cruising opravdu užil, neboť Anis zvolil cestu skvělou. Na náměstí ve Zruči se vůz stal ještě obletovanějším než na startu, a to včetně náhodných kolemjdoucích. Denně se prostě nevidí vůz, co je téměř k nerozeznání od prvního UAZu-452 z roku 1965.
Mára: Jo, buchanka. Vyrábí se od roku 1965 jen s dílčími změnami typu ABS, eCallu nebo třeba digitálního počitadla kilometrů. Vespod je to pořád stejný kus železa. Nemá jezdit rychle, má jezdit navždy, a když už se rozbije, má ji být schopen kdokoliv opravit klackem. A podle toho taky jezdí – vrže a rumpluje, kvůli maticovému řízení má poněkud vlastní názor na směr jízdy, a… ale to si nechám na článek, který si zanedlouho budete moci přečíst na Novinkách 🙂
Byla to právě buchanka, která se těšila největší pozornosti. Každý se chtěl podívat, každý se ptal, jak to jezdí, všechny zajímala. A leckdo nevěřil, že se to ještě vyrábí – že to je opravdu nové, nikoliv zrenovované auto. Troufnu si tvrdit, že kdybych s ní přijel mezi ferrari a porsche, stejně by kolem ní byly davy.
Gustaw: 8. díl café a cruisingu – pro mě ale poprvé z pohledu spolujezdce. Co se nezměnilo? Základ – nejlepší atmosféra, pěkná auta a skvělí lidi, pokec o všem a dobrá nálada bez ohledu na počasí a všechno kolem. Co bylo jinak? Nemusel jsem se dívat na kvalitu silnic (tvrdý podvozek na české cesty třídy nižší než I není nejlepší volba – i evropská auta doporučuji v americké specifikaci), omezení rychlosti a podobné kraviny. Stačilo jen se těšit jízdou.
Na místo srazu jsem byl dovezen na zadní sedačce Chrysleru LHS první generace – k tomu můžu říct jen to, že pokud se jedná o pohodlí a komfort, moderní evropská auta nemají na běžný americký full-size z první půlky devadesátek, ale to asi všichni víme.
Jakmile jsem si zvykl na téměř 30 let staré americké pohodlí a počítal jsem s tím, že v klimatizovaném, měkkou černou kůží čalouněném prostoru strávím i zbytek dne, na parkovišti u benzinky se objevila ONA.
Nečekaná hvězda cruisingu, auto z druhé strany železné opony, stavěné na úplné jiné podmínky – УАЗ Буханка. V tu ránu jsem ihned věděl, kde budu po zbytek cruisingu. Tohleto jsem naprosto musel odzkoušet.
První pohled – má to víc z letadla než Saab, což by dlouholetému, tvrdohlavému saabistovi, jako jsem já, mohlo ublížit. Je to ale hlavně tím, že pravděpodobně závod UAZ objednává bezpečnostní samolepky (únikový východ apod.) ve stejné tiskárně jako Aeroflot.
Tímto jsme potichu navázali na coronavirovou dobu a symbolicky zavzpomínali na letošní a loňské zrušené srazy milovníků motorizací, nejen těch amerických. Všem zúčastněným patří rozhodně velký dík za účast, za skvělou atmosféru a super pokec – probrali jsme snad všechno možné. Odjížděli jsme domů velmi spokojení. Tímto věřím, že i vy, ostatní zúčastnění, jste si to užili alespoň podobně.
Budeme se na vás těšit už příští měsíc, kdy pojedeme brouzdat silnice v blízkém okolí hlavního města Prahy.
Zdraví tým Junk Rods