Kdo ví, ten ví, kdo neví, ten se to zrovna dozví – poslední dobou se nám stáj Junk Rods rozrostla mimo jiné o auta původem z Itálie. Jako sakra, ať si kdo chce co chce říká, jsou skvělá. Ale o tom jindy. To, o čem dnes píšeme, je zahájení letošní srazové sezóny. A že bylo stylové.
Ti, kteří registrovali poslední článek, jistě vzpomenou, že po páteční akci jsme si zasloužili odměnu, a to jak jinak, než v podobě celého dne mezi auty. A také, že jo – 18. dubna se konal, vezmu-li to víc subjektivně, vskutku pěkný sraz pěkných aut na pěkném místě. Jo, jo.
Na zahájení sezóny 2026 jsme se totiž spolu s Jindrou vydali na pro mě v Čechách první sraz jediné značky aut – Alfa Romeo. Ach, těch krásných barev, stylů ráfků a rozmanitosti… mňam. Víte, na to, že šlo o sraz aut jedné značky, musím za sebe říct, že bylo skvělé je vidět pohromadě a že je až úžasné, jak stejná auta mohou být úplně jiná.
I když stály dvě stejné bílé vedle sebe, každá bílá byla jiná, to jen pro představu, jak si některé vybrané automobilky (a nebo automobilka?) umí hrát s pigmentem a třpytkami v laku. S tím, jak den pokračoval a slunce měnilo postupně úhel, pod kterým padaly na plac jeho paprsky, šlo pozorovat i měnící se odraz pigmentu barev. I “nudná” černá či šedá se nakonec ukázaly jako částečně hnědá, modrá, s nádechem zelené. Fuckin’ sweet. Pastelové barvy? Ale ano, fialovorůžová na giulii 1300 GT, to jen tak prostě nevymyslíte.
Za zmínku stojí také místo konání, protože zvoleno bylo podle mě skvěle – lesní parkoviště u zámku Hrádek u Nechanic.. Dostačující zázemí, pohodová atmosféra v přírodě a s přístupem k zámeckému parku. Kafe? Dost na místě, navíc v zámecké kavárně. Jídlo? Dost všeho tak, aby si každý vybral, a to včetně na místě uplácané a vypečené pizzy. Auta? 220 kousků aut pouze z výroby Anonima Lombarda Fabbrica Automobili. To mně, musím přiznat, chytlo za srdce. O to víc, že se na cestách jich až tolik nepotká.
Za sebe musím říct jasně, že samotný počet aut byl fakt hodně dobrý. Jo, dopočítat se podobného čísla na zahájení sezóny amerických aut není nic zvláštního, nicméně je třeba brát v úvahu, že na takovém srazu máme vždy přehled aut různých značek ze zámoří, ne jediné. A také trvám na tom, že i na silnicích častěji potkáte auto výroby jednoho ze tří velkých hráčů tamního trhu než alfu.
~ Anis
Z těch více než dvou set alf nebyly zdaleka všechny moderní, i když těm patřila převaha. Zastoupeny byly snad všechny hlavní typy od 60. do 90. let. Zvláštní oblibě se mezi majiteli těší šestiválce od konstruktéra Giuseppe Bussa, které tak rádi naleštěné předvádějí. Vyskytovaly se v mnoha modelech “středních let”, dnes už youngtimerů.
Zahlédli jsme i pár závodních úprav včetně trošku přidrzlé Julky QV, která se může pochlubit časem z ‘Ringu lepším než GT3 RS a celý zbytek německé elity. Pro vyznavače praktické jízdy a jednoho z top 3 českých nešvarů – chalupaření – pak třeba vzácný kombík 33 Giardinetta (Sport Wagon). A o zabezpečení akce před nekalými elementy rudých brigád se postarali carabinieri v tradičních uniformách a s alfami 159 v bojovém i civilním zbarvení.
Posbírali jsme i cenné rady od zkušenějších alfistů – přece jen, ačkoliv je tato značka našim srdcím blízká již dlouhou dobu, praktické zážitky z vlastnictví a údržby těchto aut si vytváříme teprve krátce. U mojí Stelly nemohu pominout designovou podobnost s brerou, jak můžete porovnat na fotkách. A taky, že loví brouky opravdu rychle. Snad stejně rychle jako Porsche Turbo – nebo i rychleji?
~ Jindra