Název evokující některou z historických rally není zcela náhodný. Na jednu takovou rally jsme se vydali, a sice pomocí jednoho stěží pojízdného devadesátkového auta vyzvednout druhé, dle hlášení držitele zcela nepojízdné. Rozhodnutí padlo na pátek odpoledne, ne úplně proto, že bychom ten den neměli co dělat, ale mimo jiné proto, že s nedělními stahovačkami z Polska máme ne zcela výtečné zkušenosti. A co hlavně, abyste vy lotři měli s čím si hrát na blížícím se Junk Grillu (odkaz na událost zde), což si sice nezasloužíte, ale aspoň musíte dočíst povídání o tom, zda jsme vám hračku dovezli.
Inu, poučen z předchozích nezdarů jsem v předvečer výpravy posbíral, co se ve skladu našlo: nabitou baterii, všemožné provozní kapaliny, benzín bez větviček, nářadí a různé drobnosti „kdyby náhodou”. V pátek po obědě jsem pak vyrazil za Anisem, kde jsme zvolili pohodlnější možnost – nepřekládat veškeré vybavení do Alfy a jet rovnou mým dieselovým Mercedesem S124. Ten měl ještě celkem nedávno problémy se zásobováním motoru palivem a několikrát vypověděl službu na cestě po okolí Prahy. Vždy se ho naštěstí podařilo oživit a po výměně palivových hadic a vyčištění nádrže se spolehlivost značně zlepšila. Pak se objevilo ne úplně hladké řazení, zatím vyřešeno doplněním převodového oleje. Tak uvidíme, zda dojede svůj první dlouhý výlet za dobu mého vlastnictví. U předchozího majitele jen několik let stál. Přidali jsme pro jistotu ještě další nářadí, tažné lano, kurtu a můžeme vyjet do Polši.
První část cesty proběhla bez zajímavostí či zvláštností. V Poděbradech jsme načerpali čerstvou naftu bez žabího trusu a nabrali směr po staré hradecké na Náchod. Až tam se projevil typický český zlozvyk pátečního odpoledne, asi hodinová kolona kvůli uzavírce ve městě. Jedinou objízdnou trasu vedoucí skrz oblast s omezeným vjezdem hlídali policajti dohlížející na správnou tvorbu dopravní zácpy. Nezbývalo tak než kolonu vystát mezi kamiony, čímž jsme ztratili nemálo času.
Krátce po překročení polské hranice za Kudowou se vyskytl první drobný problém. Povrch silnice se zhoršil a na hrbolech začalo být slyšet zprvu sotva postřehnutelné kovové škrtání v zadní části Mercedesu. S pokračující cestou se stává čím dál intenzivnějším, až najednou neustává vůbec. Rychlá inspekce na parkovišti potvrdila obavu – koncový díl výfuku ležící na zemi. Přetrhl se zadní gumový závěs a tlumič s koncovkami škrtal o zem. Nic, s čím by si neporadil kousek červeného a modrého drátu. Na bílém autě jasně trikolórová oprava zcela v duchu Junk Rods umožnila pokračovat v cestě beze strachu.
Po této epizodce jsme již dojeli do cíle v Opolském vojvodství a snadno objevili důvod této naší výpravy – modré Punto „Šmoulu” stojícího na ulici. Informace o jeho stavu byly poněkud kusé. Již několik měsíců stojí na parkovišti a „nejde nastartovat”. Začali jsme proto kontrolou provozních náplní, které se jevily v pořádku. Při zapnutí klíčku žádná reakce, ani světýlko nebo kontrolka. Tedy vyměníme akumulátor. A vskutku, v momentě připojení nové baterie vše ožilo a Šmoula napoprvé nastartoval. Žádné podezřelé pazvuky, běží zcela hladce. Od stání trošku zatuhlé brzdy si asi vyžádají brzkou údržbu, nicméně nic strašného, co by bránilo v cestě.
Vydáváme se tedy do západu slunce na zpáteční cestu. Ihned na rozjezd dostal Šmoula „Italian tune up”, jen pro jistotu – když se má něco posrat, ať se to stane rovnou. Obě auta spokojeně bručí – no, teda Šmoula (Fiat Punto) spíš řve do kabiny, to jeden nevymyslí, že v centru polského Brzegu je někdo schopný ukrást či odřezat koncovku výfuku – a až na občasné zdržování kamiony se velmi svižně přesouváme k domovu.
Ovšem výhled ze Šmouly po setmění při rozsvícených potkávacích světlech je téměř nulový, po rozsvícení dálkových světel naopak až moc dobrý, ale Anis to na svém stylu jízdy nenechal znát. Ostatně fazonu je třeba držet, a když ten kamion „zdržoval“ do kopce při rychlosti 70 km/h, přece nepojedeme z kopce stejně pomalu, že ne.
Zpět v Kudowe povečeříme, vyměníme nefunkční žárovku brzdovky u Šmouly a pokračujeme do Čech. Držíme stále svižné tempo, už je tma a silnice se vyprázdnily. U Poděbrad se rozdělíme – Anis se Šmoulou míří do Krchleb a já s Mercedesem ku Praze. Oba zanedlouho bez obtíží dorazíme domů.
Tu zmíním jen nepříjemné drkotání v Mercedesu při rychlosti nad 160 km/h, no, chtělo by to lepší pneumatiky. Od prvotního natankování v Poděbradech cestou tam čtu na počítadle ujetých 520 km a zbývá ještě polovina nádrže. To musí být nový rekord. Mercedes zvládl tuto štaci se ctí a tímto se stává pevnou součástí naší Junk flotily.
Trochu se vyspíme a v sobotu můžeme s klidem vyrazit na nějaký ten sraz. S vámi se uvidíme nejpozději na Junk Grillu v červenci, kde se budete moci přivítat i svézt se Šmoulou v rámci jízdy zručnosti.
Jindra & Anis