V září jsme coby řidičský klub zorganizovali první společný výlet Junk Ro(a)d Trip #1 pro přátele nevšedních a plnoletých vozidel, tentokrát nás cesty zavedly do jižních Čech. Po úvodním slově Libora za organizaci YOUNGTIMER Česká republika nám o průběhu výletu poreferuje náš slovinský kamarád a kolega Damir, zástupce klubu Avtonostalgija 80&90.
~ Jindra
Organizace YOUNGTIMER – Česká republika dlouhodobě usiluje svými aktivitami o vzájemné propojování nadšenců historických vozidel a vozidel spadajících do kategorie YOUNGTIMER. V rámci svých aktivit působí nejen na území České republiky, mezi členskými i nečlenskými subjekty spolků sdružených v rámci jednotlivých uskupení Federace klubů historických vozidel ČR.
Již poněkolikáté v řadě zástupci naší organizace v rámci udržování mezinárodních vztahů získaných osobní přítomností na různých zasedání FIVA (Fédération Internationale des Véhicules Anciens), celosvětové organizace pro ochranu historických vozidel, navštívili kolegy veteránisty a milovníky vozidel YOUNGTIMER ve Slovinsku. Podařilo se tak nastavit pravidelná vzájemná setkání Čechů a Slovinců v jejich domovinách se zapojením turisticko-kulturně a historickotechnickým poznávacím potenciálem.
Letos v září se organizace takové výměnné akce, tentokrát na území jižních Čech uskutečnila pod organizací spolku Junk Rods, z.s.. Vnímáme tato vzájemná mezinárodní propojení za základní kameny mezinárodního porozumění a bližšího poznání. Věříme, že taková spolková činnost, jakou například zcela dobrovolně a s plným nasazením i odhodláním projevil například letos v září právě spolek Junk Rods přispívá k udržení hodnot míru v národní, ale i evropské společnosti a pomůže překonat současné nestabilní nálady mezi jednotlivci i v širší společnosti.
Děkujeme, že se k naší iniciativě připojili i skvělí lidé ze skupiny Junk Rods!
~ Libor za YOUNGTIMER – Česká republika
a nyní předáváme slovo Damirovi…
V pátek jsme vyrazili z Lublaně směrem do srdce jižních Čech. Po 570 kilometrech na cestě jsme dorazili do Penzionu Samorost, kde nás přivítali s opravdovou srdečností. V České republice jsem byl už potřetí a znovu mě okouzlila klidná, pohodová a přátelská povaha zdejších lidí. Já, Thomas a Janez jsme byli moc rádi, že už jsme na místě.
Kromě blízkého přátelství nás spojuje především společná vášeň pro youngtimery, klasická auta a špičkové strojírenství. Hned první večer jsme se sešli u dobrého jídla a pití v místním steakhousu a okamžitě jsme si padli do noty. Konverzace plynula naprosto přirozeně a skvělá atmosféra byla tím nejlepším začátkem našeho výletu.
Následující den nás čekala delší cesta, ale silnice v jižních Čechách nás příjemně překvapily. Byly hladké, vedly nádhernou krajinou a nabízely široké výhledy, díky nimž byla radost absolvovat každý kilometr. První zastávkou byl ikonický most Duha v Bechyni, odkud se otevírá úchvatný panoramatický výhled na město. Jindřich nám poutavě vyprávěl jeho historii. S velkým zájmem jsme poslouchali a pak jsme se krátce prošli k vyhlídce, kde jsme pořídili společnou fotografii na památku.
Dalším vrcholem naší cesty byl Stádlecký řetězový most. Je to skutečný technický skvost – vzácný a pozoruhodně zachovalý empírový řetězový most z let 1847–1848, po kterém dodnes běžně jezdí doprava. Není to žádný nehybný muzejní exponát, ale živý svědek řemeslného umu dávných stavitelů. Když tam člověk stojí, nemůže než obdivovat odkaz českého inženýrství – cit pro technickou eleganci a preciznost, který je v této krajině cítit téměř na každém kroku.
Cestou jsme zastavili na rychlé občerstvení. Příjemně mě překvapilo, jak dostupné a cenově přijatelné všechno bylo – poctivé jídlo za rozumné ceny a ten známý pocit, když člověk zase platí českými korunami.
Naší další zastávkou byl Český Krumlov. Jak nádherné a romantické město! Má v sobě pohádkové kouzlo, které vás okamžitě uchvátí. Už během krátké návštěvy mi bylo jasné, že se sem musím vrátit, až budu mít víc času si město opravdu vychutnat. V samém srdci města jsme se na chvíli zastavili na kávu, povídali si o zážitcích z cesty a přitom nasávali zdejší atmosféru – pozorovali lidi, živé hospůdky i rafty, které se zvolna snášely po řece vinoucí se městem. Prostě kouzelné.
Město nám nabídlo i jednu nečekaně vtipnou chvilku – ve výloze jednoho obchodu jsme zahlédli opravdovou kozu! Ano, čtete správně. Náramně nás to pobavilo a ještě dlouho jsme se tomu pobaveně chechtali.
Žádný pořádný road trip s youngtimery se samozřejmě neobejde bez nějakého zvratu. Cestou zpátky do penzionu měl můj kamarád Thomas potíže se svým milovaným SLK. Rychlá diagnostika odhalila příčinu: odešel alternátor a auto zůstalo bez proudu. Právě v tu chvíli se ale naši čeští přátelé ukázali v tom nejlepším světle. S neuvěřitelnou zručností, velkorysostí a srdečností nám přispěchali na pomoc – přesně tak, jak to dělají opravdoví přátelé. Thomase i mě ohromilo, jak rychle se dali do práce. Naštěstí byl nedaleko Michal, místní specialista na Mercedes-Benz, takže oprava byla hotová za neuvěřitelně krátkou dobu.
Večer jsme zakončili zpátky v Penzionu Samorost. V ruce jsme drželi vychlazené pivo a s chutí si připomínali zážitky z celého dne. A ruku na srdce – když jste v České republice, dobrému pivu se prostě nedá říct ne! 😀
V neděli jsme zamířili do muzea klasických amerických automobilů. Stejně jako v mnoha jiných částech Evropy je i v České republice vášeň pro staré americké bouráky stále živá. A kdo by se tomu divil? Jsou to auta, na která je radost pohledět!
Nejvíc na mě během celého výletu zapůsobila neuvěřitelná pohostinnost našich hostitelů. Neustále se nás ptali, jestli si trasu užíváme a jestli na nás tempo není příliš náročné. Opravdu se ze všech sil snažili, abychom se cítili vítaní – a také jsme se tak cítili. Krásné počasí, osvěžující Kofola, skvělé české pivo a společnost k nezaplacení – jak by si to člověk nemohl užít?
Potom jsme pokračovali směrem ke Slavonicím, dalšímu půvabnému a romantickému městu. Po tradičním českém obědě jsme vystoupali na věž kostela a pak si dopřáli „jadranskou zmrzlinu“. Nejsem sice žádný odborník na zmrzlinu, abych mohl posoudit její přesnou autenticitu, ale chutnala opravdu skvěle.
Pak následovala snová projížďka v našich kabrioletech po nádherných venkovských silnicích, které se vinuly otevřenými loukami, pastvinami, zvlněnými poli i hustými lesy. Čistá radost.
Naší poslední zastávkou byl kostel svatého Františka z Pauly – dechberoucí místo. Pokud si dobře vzpomínám, nachází se v něm nádherný, 22,5 metru vysoký oltář z tisového dřeva, jehož jedovatost prý vyžadovala, aby s ním pracovali jen ti nejzkušenější řemeslníci. Původní stavba byla zničena a později, kolem roku 1660, znovu postavena. Opravdový adrenalin ale přišel při procházce katakombami pod kostelem – byl to neskutečný a opravdu pozoruhodný zážitek.
Po poslední společné fotografii před kostelem se většina výpravy vydala na cestu domů. Náš poslední večer jsme strávili s Jindřichem a jeho kamarádem Karlem u půllitru výborného českého piva a vzpomínali na celý víkend.
Thomas, Janez a já bychom chtěli ze srdce poděkovat Liboru Vykusovi, Jindřichovi, Markovi, Anisovi, Karlovi i všem ostatním za tak srdečné a velkorysé přijetí. Na tyhle krásné chvíle nikdy nezapomeneme a moc doufáme, že se na jaře zase všichni uvidíme!
Už teď se moc těším na květen 2027, kdy bude řada na nás, abychom naše české přátele přivítali a zorganizovali pro ně nezapomenutelný sraz. Nemůžu se dočkat, až se znovu setkáme!
Příště jste všichni srdečně zváni – bude to nezapomenutelná cesta.
Děkuji vám, přátelé!
lep pozdrav
~ Damir Sterle, tajemník Avtonostalgija 80&90
(překlad Luna, korekce Jindra, foto Marek, Jindra, Damir)