Okolo nového roku rozjelo mnoho zpravodajských portálů palebnou přípravu na téma, jak se policie zaměří na postihování tzv. levoproudařů, to jest řidičů bezdůvodně setrvávajících v jiném než pravém pruhu na víceproudých komunikacích. Myšlenka je to vcelku pochopitelná a dalo by se říct záslužná. Levoproudaření je zlozvyk vedoucí nejen k zdržování a tvorbě kolon, ale potenciálně i k rizikovým situacím a nebezpečným manévrům. Provedení nicméně dopadlo jako vždycky. V článcích se objevuje odkaz na praxi užívanou v Německu, a sice, že policie může pokutovat řidiče, pokud se při předjíždění nezařadí do pravého pruhu za nejdéle 20 sekund.
Potíž však nastává v tom, že naše legislativa, tj. zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, takové pravidlo vůbec nezná. A to ani po novelách č. 130/2025 Sb. a č. 236/2025 Sb., které přicházely v účinnost právě od 01.01.2026 a mohlo by se tak zdát, že budou tuto situaci upravovat. Opak je pravdou. Ani v jedné z uvedených novel se zmínka o předjíždění vůbec nevyskytuje, natož aby zde byl definován časový interval pro opětovné zařazení se do pravého pruhu.
Postihovaným jednáním, což přiznávají i články, je podle § 125c (přestupky fyzických osob) odst. 1 písm. k) “jiné jednání, [kterým řidič] nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II zákona [o silničním provozu]”. Jde o nejobecnější možný přestupek bez jasné definice, za který se může schovat ledasco. Alespoň že jako takový není a realisticky ani nemůže být ohodnocen body. Jakého “jiného jednání” se tedy řidič může dopouštět v souvislosti se zdlouhavým předjížděním?
Především dle § 12 odst. 1:
Mimo obec se na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy jezdí v pravém jízdním pruhu. V ostatních jízdních pruzích se smí jet, jestliže je to nutné k objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování.
A § 18 odst. 2 písm. b:
Řidič nesmí omezovat plynulost provozu na pozemních komunikacích, zejména bezdůvodně pomalou jízdou a pomalým předjížděním.
Přinejmenším to první z citovaných pravidel by nemělo být pro řidiče ničím novým. Jeho obdoba se vyskytuje v dopravních předpisech alespoň od dob vyhlášky z roku 1960 (pro zájemce zák. č.141/1960 Sb. § 7 odst. 2). Ani v jednom z nich nebyl a dosud není dán žádný časový limit, do kdy by se měl řidič zařadit zpět vpravo. Ten je čistým výplodem fantazie, přáním policistů, aby mohli snadno trestat, které novináři podporují mohutnou agitací, jak už je u některých z nich zvykem – fandit zpřísňování represí.
Paradoxně předjíždějící řidič musí dbát několika dalších pravidel: Dodržovat maximální dovolenou rychlost (§ 18). Když se po předjetí zařazuje před vozidlo, které předjel, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ani omezit řidiče vozidla, které předjel (§ 17 odst. 3). S tím souvisí i tzv. bezpečná vzdálenost mezi vozidly (§ 19).
19 odst. 1 zní:
Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním bezpečnou vzdálenost, aby mohl zastavit vozidlo v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.
Opět zde není uvedeno žádné kvantitativní měřítko, podle nějž by bylo možné usoudit, je-li vzdálenost mezi vozidly dostatečně dlouhá. V praxi se často hovoří o minimálním odstupu na 2 sekundy – opět původem z Německa, diskutoval jsem v článku Vozíte v autě metr? A mohla bych ho vidět? . Z toho soudím, že při zařazování do mezery mezi vozidly po předjetí jednoho z nich by měl řidič ponechat 2 s odstup řidiči za sebou, aby ho neomezil (§ 17 odst. 3) a zároveň i před sebou, aby dodržel bezpečnou vzdálenost (§ 19 odst. 1). Což definuje minimální délku bezpečné mezery pro zařazení na 4 sekundy, případně při dálniční rychlosti 130 km/h by se měl zařazovat doprostřed mezery, která je alespoň 144 m dlouhá. Pokud taková mezera neexistuje, mělo by být v pořádku, aby řidič zůstal v levém pruhu a pokračoval v předjíždění.
Dále bychom mohli spekulovat i o tom, jaký minimální rozdíl v rychlosti předjíždějícího a předjížděného vozidla je adekvátní, aby se řidič hodlající předjíždět mohl do tohoto manévru bezpečně pustit a včasně jej dokončit, aniž by se dopustil dříve zmíněného bezdůvodně pomalého předjíždění (§ 18 odst. 2 písm. b). Ani zde nám zákon nenapoví, protože kvantitativní měřítko nemá.
Ve všech těchto parametrech bude tak na libovůli policistů, jejich mozkovém myšlení, zda metodou “kouknu a vidím” bez přesnějších měřících přístrojů vyhodnotí předjížděcí manévr jako nevhodný a najdou v něm znaky přestupku – bezdůvodně pomalého předjíždění, nedodržení dovolené rychlosti či bezpečné vzdálenosti. Vcelku popsaná situace zavdává k obavám, zda nebudou pravidla vymáhána šikanózním způsobem – anebo jako tomu bylo dosud, pro změnu téměř vůbec. Důkazní situace totiž nebude vůbec jednoduchá a i v přítomnosti kamerového záznamu se může jeho vyhodnocení důkladně zkomplikovat.
—
Na závěr si můžeme spočítat modelový příklad:
Řidič osobního vozidla hodlá na dálnici předjíždět kamion s vlekem o celkové délce soupravy 20 m (aby se snáze počítalo; standardní kamion má 16,5–17 m a kamion s vlekem až 25 m) jedoucí rychlostí 80 km/h. Dovolená rychlost v tomto úseku je 130 km/h. Jakou minimální rychlostí musí jet, aby manévr dokončil za 20 sekund, přičemž musí ponechat 2 sekundy mezeru před zařazením zpět do pravého pruhu?
- Kamion se pohybuje rychlostí 22 m/s, tj. za sekundu ujede cca délku vlastní soupravy;
- Osobní vozidlo smí předjíždět rychlostí max. 36 m/s; za 20 sekund urazí vzdálenost max. 720 m;
- Kamion za tentýž interval urazí 440 m + délka soupravy činí 20 m + bezpečnostní mezera 2 s při rychlosti kamionu 80 km/h činí 44 m, celkem 504 m;
- Začíná-li osobní auto na úrovni konce kamionu, aby překonalo bezpečnou vzdálenost 504 m za 20 s a mohlo se zařadit před kamion, musí cestovat rychlostí nejméně 25,2 m/s neboli 90,72 km/h, o 13,4% rychleji než kamion.
Při rychlosti kamionu 100 km/h (27,7 m/s) za jinak stejných podmínek…
555,55 + 20 + 55,55 = 631,11 m … musí předjíždět rychlostí min. 31,55 m/s ~ 113,59 km/h, znovu o cca 13,6% rychleji.
Přidejme k tomu cca 1 s reakční doby, a jsme na nějakých 18.5%, o která musí být předjíždějící rychlejší. Doporučení, nechť se předjíždí alespoň o 20% rychleji než jede předjížděný.
Jindra