Už je to dlouho, téměř rok, co jsem svým vozem vyjel a nedojel na poslední cruising, a proto jsem si nemohl nechat půlkulaté jubileum Café en Gasolinera nechat ujít. Před lety mě při prvních vyjížďkách ani nenapadlo, že padesátka někdy přijde, a že to bude vlastně i docela brzy.
Když jsme plánovali trasu a lokaci, zpočátku jsem nesouhlasil, nechtělo se mi tak daleko. Přeci jen, už jen cesta na start od bytu v Praze čítá 220 kilometrů. Nechal jsem se však přemluvit a nelituji. Touha po dlouhé době jet po vlastní ose sám na cruising zvítězila. Článek, proč auto nefungovalo, nikdy nevyšel, tak to shrnu dole; teď pojďme k půlkulatému jubileu.
Je tedy sobota něco po osmé hodině ranní a já razím natankovat a na cestu. Z počátku se mi jelo naprosto pohodově. káva cestou nutná, no ucpaná D1 je prostě jistota, tudíž jsem záhy chytl přes půl hodiny dlouhou kolonu kdy na jejím začátku jsem se ještě musel vyhýbat čerstvé hromadné nehodě. Zde jsem si ověřil, že auto na takovou cestu má, loňské problémy s chlazením v kolonách se neprojevily.
Sraz v 11 hodin nestíhám, nejsem sám. Anis trčel v koloně také, oba jsme dorazili něco okolo 11:30. Už při příjezdu bylo jasné, že tahle edice ceg bude výjimečná. Auta, kterými účastníci přijeli, byla totiž až nečekaná – od Japonců jako Nissan Pathfinder či Mazda MX-5 gen. NC, přes americké vozy jako Ford Mustang ve verzi kabrio nebo třeba Buick Park Avenue až po italské Maserati Quatroporte páté generace.
Vyrážíme na vyjížďku. Tempo volíme lehce svižnější, pro některé možná až moc. Ale cesta si o to sama říká. Klikaté cesty s krásným asfaltem a minimálním provozem. Radost vzít za volant. Cesta zabrala přibližně hodinku, než jsme dorazili do cíle. Udělali jsme vlastně takové kolo, neboť cíl ležel jen pár set metrů od startu, ovšem trasa samotná čítala něco kolem čtyřiceti kilometrů. Opravdu mne velmi mile silnice v okolí Brna překvapily, hrozně rád se sem někdy vrátím.
Cílovou destinací bylo Biking bistro, kde jsme se sice příjemně naobědvali, ovšem doporučit jej nemohu. Proč? Čekací doba v prázdném, resp. námi zaplněném bistru na jídlo extrémně dlouhá, ceny také nebyly nikterak lidové, mnou zvolená svíčková byla sice chutná, ovšem s cenou 250 korun za porci jsem úplně nepočítal. Posezení také nabízelo spíše více stylu, než praktičnosti. Možná i pro to šílené čekání nikdo neudělal jedinou fotografii, kterou bychom vám zde mohli ukázat. Tak alespoň jednu ze serveru Firmy.cz.
Při odjezdu jsme se ještě s Jankem zastavili o pár metrů dál udělat nějaké fotky mého Chrysleru LHS s jeho Dodge Chargerem, skoro otec a syn, s ohledem na věkový rozdíl obou vozů (17 let). Poté jsem cestou domů ještě navštívil jeho dílnu v Brně a bez jediného problému v podvečer dorazil bez zastavení do Prahy.
Proč jsem tehdy na cruising nedojel? V srpnu 2024 se mi cestou na cruising ohnul šroub napínací kladky a díky tomu roztrhl rozvodový řemen. Oprava se protáhla spolu s dalšími úkony až někdy do začátku listopadu. Poté mi pro změnu praskl chladič, na jehož výměnu jsme se dostali až začátkem jara. Tím snad nadobro (musím zaklepat) patálie s chodem motoru skončily. Nebál jsem se tedy na takto dlouhou cestu (500 kilometrů za jeden den) vyrazit.
A co nás čeká dál? Již za tři týdny další pětka, JUNK GRILL #5! Moc se na Vás všechny, známé i neznámé, těšíme, 18.-20. 7. v Kempu Sobotka. Další informace naleznete zde, odkaz na Facebookovou událost zde.
P.S.: Omluvte, prosíme, chybu v plakátu, událost samozřejmě končí klasicky v neděli, tj. 20.7.2025
Foto: Jose, AMKOB, Firmy.cz